Láska prý hory přenáší. Ale téhle lásce v cestě stojí mnohem vyšší překážky – společnost a zraněná pýcha. Kateřina a Heathcliff si složili slib na svobodných úpatích Větrné hůrky, kde je vášeň stejně krutá jak severní vítr. Z dětí, které neznají rozdíly, se však stávají dospělí a jejich pouto se oslabuje pod tlakem sociálních rozdílů a falešných představ o štěstí. Když dojde ke zradě, od lásky je k nenávisti nebezpečně blízko. A od nenávisti zpět k lásce se táhne cesta tak daleká, že na její konec dohlédne až oko příští generace.

Slavný román Emily Brontë na pomezí milostné literatury, psychologického dramatu a gotického hororu zachycuje příběh dvou generací, které doplácí na jedno spontánní rozhodnutí otce rodiny, ujmout se opuštěného sirotka Heathcliffa. Rodinná sága v sevření věčných protikladů: lásky a nenávisti, svobody a spoutanosti, společnosti se sklony k jednoduchým hodnocením, a přírody, jenž nezná rozdílů. 

Jsou pohoří, která ani láska nezdolá, a cesta na jejich vršek je neustále ztěžována silami silnějšími než jakýkoliv rozmar větru. Kolik let potřebuje láska, aby si proklestila cestu bodláčím letitých intrik? 

OSOBY A OBSAZENÍ
KATEŘINA EARNSHAWOVÁ: Marie Štípková
NELLY: Klára Cibulková
KATEŘINA LINTONOVÁ: Denisa Barešová
HEATHCLIFF: Jan Grundman
EDGAR LINTON: Tomáš Červinek
ISABELA LINTONOVÁ: Anna Grundmanová
LINTON: Oskar Hes
FRANCIS: Anežka Šťastná (původně Marta Dancingerová)
JOSEF: Tomáš Petřík
DOKTOR KENNETH: Matěj Anděl
HINDLEY EARNSHAW: Matěj Nechvátal
HARETON EARNSHAW: Jan Mansfeld

INSCENAČNÍ TÝM
PŘEKLAD PŘEDLOHY: Květa Marysková
AUTOR ADAPTACE: Marie Nováková
REŽIE: Martin Františák
DRAMATURGIE: David Košťák
POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE: Radim Vizváry
SCÉNA: Marek Cpin
KOSTÝMY: Eva Jiřikovská
HUDBA: David Smečka
ASISTENT REŽIE: Zora Pitáková
INSPICE: Petra Štanclová, Blanka Popková
PRODUKCE: Tereza Marková

Z RECENZÍ:

Divoká romantika ve Švandově divadle. Na Větrné hůrce stojí na hereckých výkonech.

(…)

Postavy obou milenců Kateřiny a Heathcliffa jsou u Františáka obrazem ničivé touhy, oba jsou v zajetí vlastního sobectví a puzení k sebezničení, což se skvěle daří vyjádřit hlavně Marii Štípkové. Její výkon je nejen fyzicky vervní, ale dokáže také přesvědčivě vyjádřit nemizící vnitřní bolest, rozpolcenost a neklid, který ji žene do záhuby. A vlastně i destruktivní zálibu ubližovat druhým a dokazovat si svou moc nad nimi.

(…) 

Zaujme Petr Buchta jako Linton – jeho studie patologického slabošství má velkou přesvědčivost. A pak je tu mladá Kateřina jako protipól své matky: Denisa Barešová postavu dokázala vymodelovat od dětské naivity až k uvědomění si sebe sama a vlastní síly.
(Jana Machalická, Lidové noviny)