Růžena Vacková. Profesorka, archeoložka, kunsthistorička, politická vězeňkyně, učitelka na univerzitě i na záchodech ve vězení. Podle komunistických prokurátorů kazila mládež, byla velezrádkyně a agentka Vatikánu, kterému pomáhala připravovat třetí světovou válku.  O veřejnosti, která vytvářela kulisu monstrprocesu v roce 1952, prokurátor Čížek napsal, že „Veřejnost jest velmi spokojena. Zatím dvakrát potlesk na otevřené scéně, ale divadlo z toho neděláme.“

Odsouzena na 22 let, strávila v kriminále necelých 16 let. Odmítala žádat o udělení milosti. Pro spoluvězeňkyně je celé ty roky majákem v bouři. Vidí „boží jiskru“ v každé jednotlivé zlodějce, kurvě i vražedkyni; nejen ve svých spřízněných politických.

„Za nic nepykám, protože i toto místo, na němž jsem, je místo, které mám ze svého svobodného rozhodnutí. I to, že zde setrvávám, zase vyplývá z toho, že se řídím svou svobodnou vůlí.“ z dopisů RV 

V inscenaci Ženy, držte huby! strávíme s Růženou Vackovou nějaký čas v komunistickém kriminále padesátých a šedesátých let. Potkáme se tam nejen s ní a s příběhy spoluvězeňkyň, jak je ona spolu s nimi prožívá, ale i s mladým dozorcem, který miluje svůj vzor socialistického člověka Jurije Gagarina, rád hraje na kytaru a po večerech si vytváří z kartonu skafandr do vesmíru,  s  Andělem utěšitelem, který svým nadpozemským zpěvem dokáže setřít každou slzu z tváře a s Bachovým Uměním fugy provedeným živě na cembalo. Anděl nakonec Růženu z vězení vyvede (tak jako Orfeus Euridiku), ale ona už odvykla střevíčkům a z krásné osiky u cesty vidí jen její kořeny… tak si zvykla pobytu tam dole... Ale kdo ví!... 

„Ti nejmoudřejší a nejhlubší šli na čas na poušť, aby pak v kratší době vydali víc než ti, co ustavičně jednali. Teď už mne nemrzí, že nemohu vůbec pracovat ve svém oboru, že jsem zbavena všech možností, byť i jen hovoru na určité úrovni, protože to, co stálo za to, se usadilo a alespoň trochu člověk pochopil, že pokora je pravda.“ z dopisů RV 

Upozorňujeme diváky, že se při představení na jevišti kouří - cigarety jsou v tomto případě považovány za rekvizity.

Účinkující: Filip Dámec, Jiří Černý, Lucie Trmíková, Monika Knoblochová, Libor Mašek

INSCENAČNÍ TÝM
SCÉNÁŘ: Lucie Trmíková
REŽIE A SCÉNA: Jan Nebeský
HUDBA: Matouš Hejl
KOSTÝMY: Petra Vlachynská
VEDOUCÍ PRODUKCE: Miriam Čandíková

Inscenace vznikla za podpory MKČR, MHMP,SFK a Nadace Charty 77