překlad:	František Fröhlich
režie:	Daniel Špinar j.h.
dramaturgie:	Martina Kinská
hudba:	Jiří Hájek j.h.
scéna:	Iva Němcová j.h.
kostýmy:	Linda Boráros j.h.
produkce:	Salome Geregayová, Kateřina Kališová
inspice:	Petra Štanclová
nápověda:	Petra Štanclová

OSOBY A OBSAZENÍ:

Dr. JØRGEN TESMAN, historik umění	David PUNČOCHÁŘ
HEDA TESMANOVÁ, jeho žena	Jana STRYKOVÁ j.h.
SLEČNA JULIANA TESMANOVÁ, jeho teta	Apolena VELDOVÁ
PANÍ ELVSTEDOVÁ	Týna PRŮCHOVÁ j.h.*
JUDr. BRACK	Luboš P. VESELÝ j.h.
EILERT LØVBORG	Martin PECHLÁT j.h.
BERTA, služebná u Tesmanů	Kristýna FREJOVÁ

                                                                                                                   ^{* původně Eva LEIMBERGEROVÁ}

HEDA: Aspoň jedna radost že mi zbývá.

TESMAN: Díky bohu, to jsem rád. A copak je to, Hedičko? Hm?

HEDA: Moje pistole, Jørgenku!

(CITACE ZE HRY)

Poslední tzv. velká ženská hra H. Ibsena přináší řadu témat, která ani po sto dvaceti letech neztrácejí na své síle: ať už jde o podivně sebedestruktivní souboj s malostí a nudou, neschopnost přistoupit na kompromisy či totální deziluzi z vlastních činů.

Hedě je devětadvacet let a ještě nedávno měla pocit, že si život zařídila dle svého. Za ní je dlouhá svatební cesta, z níž se právě s manželem vrátili. A před ní dlouhé nudné dny v podivně mrtvolné vile. Navíc se objevuje až příliš mnoho přízraků z minulosti, včetně osudové lásky. A manžela zajímají především knihy a místo profesora. A řešení se pomalu ztrácí v nedohlednu. Zbývá jediné – oprášit pistole generála Gablera.

Režisérem inscenace je jeden z nejvýraznějších talentů mladé divadelní generace – Daniel Špinar.

První čtená zkouška 4. ledna 2010 ve zkušebně Švandova divadla.

Veřejná generálka 26. února 2010 ve Velkém sále Švandova divadla.

Premiéra 27. února 2010 ve Velkém sále Švandova divadla.