ZA HLAVNÍ ROLI V TÉTO INSCENACI ZÍSKAL IVAN ŘEZÁČ CENU THÁLIE ZA NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON ZA ROK 2005 A BYL NOVIMINOVÁN NA CENU ALFRÉDA RADOKA ZA MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON ZA ROK 2005

Škola pro ženy je považovaná za Molièrovu první velkou komedii, kterou začíná řadu pozdějších mistrovských titulů – Tartuffe, Don Juan, Misantrop, Lakomec … Autor ji dokončil v roce 1662 a sám si v ní zahrál hlavní roli zamilovaného postaršího Arnulfa, jeho mladou schovanku Anežku hrála Armanda Béjartová, se kterou se Molière právě v roce 1662 oženil. Podle Molièrových životopisců jakoby byl tento svazek samotným námětem Školy pro ženy: mladičká Armanda byla dcerou Molièrovy dosavadní herecké i životní družky Madelaine Béjartové, se kterou před dvaceti lety založil divadelní společnost „Skvělé divadlo“, jezdil po jihofrancouzském venkově a sbíral první herecké i autorské zkušenosti. Armandu znal tedy skutečně od plenek a jistě se podílel nejen na její herecké výchově. Stejně jako Arnulf i Molière „zřel poupě vzrůstat v květ“, který v něm budil touhu a zároveň obavy ze směšnosti, jíž by ho vystavila manželčina nevěra. Manželské soužití nesourodého páru s dvacetiletým věkovým rozdílem nebylo nikdy vyrovnané a Molièra, který ani v mladším věku nebyl pro ženy příliš přitažlivý, prý „připravovalo o všechen klid a rozvahu“ (Audiberti).

Osobnímu trápení dal Molière ve ŠKOLE PRO ŽENY komický rozměr. Arnulf, zajištěný muž v nejlepších letech se chystá k životnímu kroku. Bude se ženit. A protože se bojí, aby ho budoucí žena nepřechytračila, připravuje se na manželství velmi pečlivě – už víc než deset let! V izolaci od okolního světa si vychovává nevěstu, která bude prosta vší lsti a přetvářky, vždyť se o světě dozví jen to, co on, její učitel, pán a stvořitel uzná za vhodné. Takovou ženu bude moci vytvarovat skutečně podle svých představ, jak věří „tu duši zformuje, jak jen si vzpomene“. Jeho plán však naruší náhoda – Anežka se v době Arnulfovy nepřítomnosti pozná s Horácem, synem Arnulfova přítele Oronta. A přestože ji nikdo nenaučil, co je to láska, zamiluje se do něj na první pohled. Od této chvíle bojuje Arnulf předem prohraný boj s lidskou přirozeností, z Anežky se stává mladá žena, která má docela jiné představy o vlastní budoucnosti. Konec, který přinese šťastné rozuzlení, patří mladým milencům, Arnulf podle Molièrovy poznámky „opouští scénu zcela zdrcen a nechopen slova“.

Málo hraná komedie francouzského klasika o velké lidské pošetilosti, o mužích a ženách, o stáří a dospívání, o mravech a společnosti. Arnulf, zralý, zajištěný muž v nejlepších letech se chystá k životnímu kroku, na který se připravoval víc než deset let. Bude se ženit. A na rozdíl od svých známých se rozhodně nechce nechat ženou podvádět! Budoucí manželku si vychovává skoro od plenek, aby měl jistotu, že bude právě taková, jakou ji chce mít. Svět se však otáčí opačným směrem, než by si Arnulf přál. Z dítěte se před jeho očima stává mladá, žádoucí žena, která má zcela jiné představy o svém ženichovi a vlastní budoucnosti.

vybrali jsme z recenzí:

 Řezáč v hlavní roli zbohatlického pana Arnulfa z Pařezova rozehrává rejstřík směšných fazet velikého stratéga v lásce, jenž si svou vyvolenou účelově pěstuje od jejího útlého věku. Mimořádně silný dojem však zanechává nejen při vystupňovaných samolibých tirádách, ale i ve chvíli, kdy se jeho domeček z karet hroutí.
                                                                                                                              Josef Mlejnek, MF 23.2.05

 Hrbkova inscenace je určitě diváckým a ve svém žánru i uměleckým úspěchem, který je dalším u kroků k představení Molièra jako autora více her pouze tří či čtyř nejslavnějších. Pokud jste příznivcem nepříliš náročné, ale přitom ne pitomé komedie, je Škola pro ženy určitě dobrá volba.
                                                                                                               Petr Vácha, NeKultura, 14.11.2006
 
 Režisér Daniel Hrbek položil důraz na Arnulfovo vnitřní drama, díky čemuž není hra jen úsměšnou fraškou, ale i hlubokým psychologickým příběhem. Hrbek namíchal přesné množství směšného i vážného a nechal plně rozvinout charaktery vícero osobností, což ovšem nezastínilo hlavního hrdinu. Tradiční zápletka situační komedie se pod jeho rukama přelila v jednu z nejlepších komedií, které se současnému divadelnímu labužníkovi nabízí. 
                                                                                             Michaela Trochová, Divadlo.Tiscali.cz, 4.3.2005

vybrali jsem z diskuze k inscenaci:

 Pavla Červená 13.6.2006 13:01
poděkování
Děkuji všem hercům za včerejší představení Škola pro ženy u nás v Táboře, všichni byli skvělí, především pan Řezáč, Thálii si opravdu zasloužil. Těším se zase někdy na viděnou

 Simona Solarin 30.4.2006 01:42
"Bible manzelky"
Dekuji vsem hercum za krasne predstaveni. Bylo to uzasne! Urcite zlakam sve zname na verse z te Vasi tluste vtipne "bible manzelky", ktera Vam ze stojanu neposlusne pada :)...hledala jsem urputne na internetu...mohli byste mi prosim poslat ty verse, byly dost vtipne...zvlaste ve Vasem podani :) Diky, Simi